Kde se vzal nápad vytápět byty dálkově?

Přijdete domů z dlouhé podzimní procházky a chcete si přitopit? Stačí otočit kohoutkem termostatického ventilu a během chvilky máte v místnosti o několik stupňů tepleji. U jiného způsobu vytápění to tak snadné rozhodně není. Například náběh tepelného čerpadla je v řádu hodin až dnů a při velkých mrazech na vyšší teplotu domácnost samostatně nevyhřeje. „Centrální zásobování teplem nejlépe odpovídá požadavkům českých zákazníků a charakteru našich domů,“ vysvětluje Pavel Kolář, náměstek obchodního ředitele pro zákaznické portfolio společnosti Veolia.

Ideální řešení pro městské zástavby.

První systém dálkového vytápění má v Čechách už téměř stoletou historii. V Ústí na Labem tehdy došlo k poruše školní kotelny a místní technici přišli s nápadem využít páru z blízké elektrárny. Roku 1922 se revoluční nápad podařilo zrealizovat a po odzkoušení se na systém napojilo i městské divadlo, lázně, později nemocnice a řada budov v centru města. V budově školy dnes najdeme muzeum, které tento projekt dokumentuje.

Až o rok později, v roce 1923, začal průkopník teplárenství profesor Liszt na brněnském Vysokém učení technickém studovat využití centrálního zásobování teplem v zahraničí a vydal se na prohlídku tehdejší novinky do New Yorku. Nevěděl totiž, že systém už úspěšně funguje i v Čechách. Podle amerického vzoru pak byla na teplárnu přestavěna elektrárna v Pražských Holešovicích a v Brně postavena první moderní teplárna v Československu.

Už od počátku tak byly systémy dálkového vytápění spojeny s rozvojem městské zástavby. Kromě toho, že si díky nim užíváme pohodlí, jsou ve srovnání s domácími kotelnami také výrazně ekologičtější.

red